NOCTURNO.

Adolf Brabec

NOCTURNO.
Je půlnoc, svítím... všude zima, při každém vzdechu vidím dech, na okně mém si měsíc dřímá v nadhvězdných svých smutných snech. Jsem sám a klid se v síni šíří, mé světlo žlutě v dálku plá, v duši stará bolest hýří a citů strun se dotekla. Za květem květ mi život zničil, ze slz mých nový vykvet’ zas, by vzdorně hlavu vzhůru vztýčil jen novým bouřím na pospas... 43

Kniha Květy samot (1904)
Autor Adolf Brabec