NOCTURNO.

Adolf Brabec

NOCTURNO.
Je půlnoc, svítím... všude zima, při každém vzdechu vidím dech, na okně mém si měsíc dřímá v nadhvězdných svých smutných snech. Jsem sám a klid se v síni šíří, mé světlo žlutě v dálku plá, v duši stará bolest hýří a citů strun se dotekla. Za květem květ mi život zničil, ze slz mých nový vykvet’ zas, by vzdorně hlavu vzhůru vztýčil jen novým bouřím na pospas... 43