SAMOTÁŘSKÝ KVĚT.

Adolf Brabec

SAMOTÁŘSKÝ KVĚT.
Do hlubin mrtva láska moje klesla, bez květů bolesti teď život půjde dál, jak v proudu člun, kde založena vesla kol zamračených krajin, samotářských skal. Je dohráno mé smutné drama žití, vzdech růží padá tiše, ve pláč slavíků, je nesplněno, co jsem přál si míti, a zmlknulo, co vzkřiklo v žhavém výkřiku. Bez záře štěstí každá chvíle bolí – již růže odkvetly, jež chtěly zítra kvést’, v horách zima, zima ve údolí a zaváty jsou cesty do příbuzných měst... 19