IN MEMORIAM.

Adolf Brabec

IN MEMORIAM.
Mé krásné dítě, dítě slunné Italie, co zaneslo tě v chladné kraje Severu? V černých vlasech zatknutý květ kamelie se snaží zastřít’ bledé tváře nádheru. Když vyprávíš o bílém kraji Venezie, kde vlažné moře město krásy obtéká, hned vidím růže, vidím sněžné akacie – kraj sluneční ve smutném žití člověka. Jak bludné ptáče toužíš marně, marně zpátky, tvé krásné sny tak záhy osud pochová, v duši tvé jen obraz dřímat bude sladký s tebou v koutku vesnického hřbitova... 46