NEVLÍDNÝ DEN.

Adolf Brabec

NEVLÍDNÝ DEN.
To umíravý, nevlídný byl den, a duše stále hosta čekala, a modrá touha, zahalena v sen, do duše pochyb řadu vehnala. Až přijde večer, shasnou světla dne, pár smutných svítilen se zableskne, a všude člověku, kam pohledne, po něčem strašlivě se zasteskne... 15