Z PLESU.

Adolf Brabec

Z PLESU.
Ach – valčík tančit s vábnou ženou, pro niž se srdce v touze chví, mít ji ku ňadrům přichýlenou, dech cítit její vášnivý – – toť nejkrasší je chvíle plesu, že zdá se, jak tvář anděla, s tou kamelií ve účesu, k tobě by se skláněla. Co kouzla jenom v hudbě dřímá, když zlatovlásku můžeš vést’ se šatičkama růžovýma a víš, na chvíli že tvou jest – – – když při valčíku kolébáš ji, o rámě její lehce spiat a rozloučiv se růži dáš jí, by mohla si snad vzpomínat...! 22