PÍSEŇ.

Adolf Brabec

PÍSEŇ.
Ztracené štěstí v očích usnulo na věky, strojím se smuten náhle na pochod daleký. V krvavé dáli voní ztracených snů mých květ, odejdu za ním, možná, – že nevrátím se zpět. Možná, že půjdu marně, cesty jsou zaváty, s bohembohem, má drahá duše, aspoň buď šťastna ty! 29
Básně v knize Květy samot:
  1. VEČERNÍ PÍSEŇ.
  2. ITALSKÁ KRAJINKA.
  3. PODZIMNÍ MEDITACE.
  4. MELANCHOLICKÝ PODZIM.
  5. ROZLOUČENÍ.
  6. PO LETECH.
  7. VEČER U MOŘE.
  8. ČERVNOVÉ RŮŽE.
  9. NEVLÍDNÝ DEN.
  10. STESK.
  11. NÁVŠTĚVA.
  12. ZAKLETÝ ZÁMEK.
  13. SAMOTÁŘSKÝ KVĚT.
  14. PÍSEŇ MÉHO SRDCE.
  15. V BEZESNÉ NOCI.
  16. Z PLESU.
  17. ŠPANĚLSKÉ TANEČNICI.
  18. V TRÁVĚ.
  19. SMUTEK.
  20. *** Je marno vše, jen bolest zbyla
  21. HŘBITOV SLAVÍKŮ.
  22. NÁLADA.
  23. PÍSEŇ.
  24. UTIŠENÍ.
  25. PODZIM V PARKU.
  26. ZIMNÍ VEČER.
  27. KDYŽ SE TAK NĚKDY ROZPRŠÍ...
  28. KLEKÁNÍ.
  29. MINULOST.
  30. KVĚT SAMOT.
  31. VZPOMÍNKA Z ARKA.
  32. NÁLADA.
  33. *** Tak marno vše, jen zmar si zpívá
  34. PODZIM.
  35. INTIMNÍ SLOKY.
  36. TOUHA.
  37. NOCTURNO.
  38. MÁM STARÉ PARKY RÁD...
  39. PLÁČ HOUSLÍ.
  40. IN MEMORIAM.
  41. VEČERNÍ NÁLADA.
  42. RESIGNACE.