VZPOMÍNKA Z ARKA.

Adolf Brabec

VZPOMÍNKA Z ARKA. (Za Jaroslavem.)
To bylo tam ve slunném Arku, s bolestí si člověk vzpomene, – i růže plakaly v parku pro jedno mladé žití ztracené. Tam bloudil stín v šatě bílém a oči marně zdraví hledaly, z tmavých růží v loubí milém k večeru jsme vždy se setkali. Snů květy se nám rozletěly, mé mladé, smutné ptáče v přeletu, kvést’ květy samot pro tě chtěly, však marně, mráz je zničil ve květu... 37