PÍSEŇ LÁSKY.

Adolf Brabec

PÍSEŇ LÁSKY.
Na bílé tělo prší růže žhavé, ó viď, má drahá, vůni růží znáš; z Tvých očí dští to hvězdy plápolavé, když ve náladě sladké usínáš. Tvou ručku vsunu tiše do své dlaně, je malá tak, jak bílá lilie, a posléz’ hlava má se nečekaně na panenských Tvých ňadrech ukryje. A anděl snů nás hlídá, viď, miláčku.miláčku, ve chvíli té, co svět nám profanní, ať hledí měsíc na nás prostřed mráčků, před prokletím nás láska zachrání. 25

Kniha Listí padá... (1898)
Autor Adolf Brabec