PÍSEŇ LÁSKY.

Adolf Brabec

Na bílé tělo prší růže žhavé, ó viď, má drahá, vůni růží znáš; z Tvých očí dští to hvězdy plápolavé, když ve náladě sladké usínáš. Tvou ručku vsunu tiše do své dlaně, je malá tak, jak bílá lilie, a posléz’ hlava má se nečekaně na panenských Tvých ňadrech ukryje. A anděl snů nás hlídá, viď, miláčku, ve chvíli té, co svět nám profanní, ať hledí měsíc na nás prostřed mráčků, před prokletím nás láska zachrání.

Patří do shluku

vzpomínka, odříkání, touha, mládí, sen, beznaděj, zapomnění, smutek, vzpomínat, teskný

808. báseň z celkových 1094

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Na brzkou shledanou. (Stanislav Mráz)
  2. VZPOMÍNKA Z ARKA. (Adolf Brabec)
  3. Hořící rakve. (Bohdan Kaminský)
  4. SLZA. (Adolf Brabec)
  5. PADLÉHO MILÁ. (Eliška Krásnohorská)
  6. JEŠTĚ (Josef Holý)
  7. Modlitba k mrtvému dítěti. (Jaroslav Vrchlický)
  8. Hořké sonety. (Xaver Dvořák)
  9. Do album. (Xaver Dvořák)
  10. V LETNÍM VEČERU. (Adolf Brabec)