Dláždění deštěm se lesklo.
Dláždění deštěm se lesklo.
My zřeli v kaluže.
Bůh ví, tak zmatené rysy
se v nich mi obrazí.
A v nás vše pojednou zmlklo.
Jdem všichni bez slova.
Bláto je na naší cestě.
A kdos vše vyčítá.
Poznámku kousavou řeknem’,
kde smích však nabrati?
NesmelýmNesmělým, bojácným hlasem
kdos všechno vyčítá.
Starý dům uprostřed lesa.
Pes vyje do kraje.
Lek’ jsem se. Pojednou zase
do dálky vzpomínat?
13
A ona, která teď leží
tak na vždy umlklá...
Což existují hříchy
na zhaslých očích těch?!
A na těle, jež hnije
tam dole pod zemí?
Flór. Mrtva. Tedy mrtva?
Jak chladné ráno to!
A vidím, za oním rohem
ona mne zastaví,
v znavené, nejisté oči
bez slova prohlédnepohlédne,
a já je zahanben sklopím,
nade vším zoufaje.
Starý dům uprostřed lesa.
Pes vyje do kraje.
14