Dláždění deštěm se lesklo.

Viktor Dyk

Dláždění deštěm se lesklo. Dláždění deštěm se lesklo.
 My zřeli v kaluže. Bůh ví, tak zmatené rysy se v nich mi obrazí. A v nás vše pojednou zmlklo. Jdem všichni bez slova. Bláto je na naší cestě. A kdos vše vyčítá. Poznámku kousavou řeknem’, kde smích však nabrati? NesmelýmNesmělým, bojácným hlasem kdos všechno vyčítá. Starý dům uprostřed lesa. Pes vyje do kraje. Lek’ jsem se. Pojednou zase do dálky vzpomínat? 13 A ona, která teď leží tak na vždy umlklá... Což existují hříchy na zhaslých očích těch?! A na těle, jež hnije tam dole pod zemí? Flór. Mrtva. Tedy mrtva? Jak chladné ráno to! A vidím, za oním rohem ona mne zastaví, v znavené, nejisté oči bez slova prohlédnepohlédne, a já je zahanben sklopím, nade vším zoufaje. Starý dům uprostřed lesa. Pes vyje do kraje. 14
Básně v knize Síla života:
  1. Jdou chlady nocí, jdou chlady dní,
  2. Zlomil jsem hůl nad sebou samým.
  3. Z polí se to temně kouří.
  4. Sešli se. Noc již. Pozdní chvíle.
  5. Dnes mi to pověděly květiny,
  6. Ah, jak je smutný bledý markrabí!
  7. Dláždění deštěm se lesklo.
  8. V komoře rezaví po něm už zbraně.
  9. Tož vše už dal bych bez hlesu a rád,
  10. Plíží se večery, plíží se teskna...
  11. Už unavena schoulila se touha,
  12. A vše je mdlé a není naděje.
  13. Měl jsem rudý karafiát,
  14. Jak vítr vane,
  15. Poplašně zvoní ve vsi ještě zvon.
  16. Jsou všechny formy rozbity.
  17. Kdes za horami leží boží svět,
  18. Noc, noc mdle kolíbá slaboučký den,
  19. Už pátý měsíc obléhali jsme
  20. Mých neuposlechli jste rozkazů,
  21. Dnes slunce žhne... až bolí z toho oči.
  22. Má Paní, nejkrasší, již celý kosmos chová,
  23. Když touhu svou jsem hodil psům,
  24. Smutnější vítr v smutnější les vál
  25. Vy, pane, blouznílku, žár máte v očích svých,
  26. A klidno vše, a uspán kraj,
  27. Vždy časně ráno smutna vstanu
  28. Mí služebníci, ti mně nevěří,
  29. A přišla zas a byla trochu mdlou,
  30. Včera jsme brali Boha nadarmo.