Jak vítr vane,

Viktor Dyk

Jak vítr vane, Jak vítr vane,
 praporce, pane, ty prý se stokrát otočí. Já chtěl bych vědět: – Můžete hledět, chvíli mi hledět do očí?! Včera jak dneska, zítra jak dneska my můžeme se setkati. Jak v jiné časy smál jste se asi... Co jiného lze dělati?! Smál jste se dlouze smulkusmutku a touze. Nás lze si vždycky dobrati. Kolikrát asi – dnes, v jiné časy... Chtěl bych se něco zeptati. 22 Fádní to věci, ale snad přeci. Byla to moje důvěra! Večer se stmívá, obloha splývá se zemí zvolna za šera... Vysmán a zhaněn, tolikrát raněn, duch můjmůj, ten stejně odplácí. Raněný raním, haněný haním, vysmán se směju, bidáci! Jak vítr vane, praporce, pane, ah, ty se stokrát otočí... Já chtěl bych vědět: – Můžete hledět, hledět mi chvíli do očí?! 23
Básně v knize Síla života:
  1. Jdou chlady nocí, jdou chlady dní,
  2. Zlomil jsem hůl nad sebou samým.
  3. Z polí se to temně kouří.
  4. Sešli se. Noc již. Pozdní chvíle.
  5. Dnes mi to pověděly květiny,
  6. Ah, jak je smutný bledý markrabí!
  7. Dláždění deštěm se lesklo.
  8. V komoře rezaví po něm už zbraně.
  9. Tož vše už dal bych bez hlesu a rád,
  10. Plíží se večery, plíží se teskna...
  11. Už unavena schoulila se touha,
  12. A vše je mdlé a není naděje.
  13. Měl jsem rudý karafiát,
  14. Jak vítr vane,
  15. Poplašně zvoní ve vsi ještě zvon.
  16. Jsou všechny formy rozbity.
  17. Kdes za horami leží boží svět,
  18. Noc, noc mdle kolíbá slaboučký den,
  19. Už pátý měsíc obléhali jsme
  20. Mých neuposlechli jste rozkazů,
  21. Dnes slunce žhne... až bolí z toho oči.
  22. Má Paní, nejkrasší, již celý kosmos chová,
  23. Když touhu svou jsem hodil psům,
  24. Smutnější vítr v smutnější les vál
  25. Vy, pane, blouznílku, žár máte v očích svých,
  26. A klidno vše, a uspán kraj,
  27. Vždy časně ráno smutna vstanu
  28. Mí služebníci, ti mně nevěří,
  29. A přišla zas a byla trochu mdlou,
  30. Včera jsme brali Boha nadarmo.