Vždy časně ráno smutna vstanu

Viktor Dyk

Vždy časně ráno smutna vstanu Vždy časně ráno smutna vstanu
a jdu se modlit k Slitovníku. – Hle, jak se houpá na čakanu mých sedm smutných loupežníků.
Bůh nechce zřít však, co mne bolí, vždy chlad a přísnost v jeho líci. A chmurně hledí do údolí mí nejsmutnější loupežníci. Ty žárné oči dávno schladly. Tak schladlyschladly, jako všechno schladá. – Vy loupili jste, vy jste kradli, a já vás měla za to ráda. Vy líbali jste v ohně plání, v hlubokých lesích, při vichřici. Vy tančili jste do svítání. – Proč věšeli vás, loupežnícíloupežníci?! 40 Já kvítí polní pro vás nesu, vy ale k němu nevoníte. Mám kapradiny z vašich lesů, vy ale už jich nevidíte. Jak vítr vaším tělem klátí, já stojím mdlá a bez naděje. – Když Kristus pán moh’ z mrtvých vstáti, proč vám též toho nedopřeje?! A já vás všechny milovala v hlubokých lesích, při vichřici. A já vás všechny zrazovala, mí smutní, krásní loupežníci. 41