A vše je mdlé a není naděje.

Viktor Dyk

A vše je mdlé a není naděje. A vše je mdlé a není naděje.
 A na tom světě vše už příliš známé. – Proč haruspex se druhu nesměje, když denně tak se spolu potkáváme? – A nemění to mnoho na věci, zda tam či onde dílna naše stojí. Let ptáků zkoumat, vnitřnost zvířecí, analysovat cennou duši svoji. Je pravda, leccos leckde trouchniví a leckterý květ legitimně povad’. Však ať se Cato příliš nediví, když ještě zítra začnem’ prorokovat! To nemění už mnoho na věci. Však cives všechno prahanebně platí! Vnitřnosti lidské, zvířecí. – Až sejdeme se, budeme se smáti! 20
Básně v knize Síla života:
  1. Jdou chlady nocí, jdou chlady dní,
  2. Zlomil jsem hůl nad sebou samým.
  3. Z polí se to temně kouří.
  4. Sešli se. Noc již. Pozdní chvíle.
  5. Dnes mi to pověděly květiny,
  6. Ah, jak je smutný bledý markrabí!
  7. Dláždění deštěm se lesklo.
  8. V komoře rezaví po něm už zbraně.
  9. Tož vše už dal bych bez hlesu a rád,
  10. Plíží se večery, plíží se teskna...
  11. Už unavena schoulila se touha,
  12. A vše je mdlé a není naděje.
  13. Měl jsem rudý karafiát,
  14. Jak vítr vane,
  15. Poplašně zvoní ve vsi ještě zvon.
  16. Jsou všechny formy rozbity.
  17. Kdes za horami leží boží svět,
  18. Noc, noc mdle kolíbá slaboučký den,
  19. Už pátý měsíc obléhali jsme
  20. Mých neuposlechli jste rozkazů,
  21. Dnes slunce žhne... až bolí z toho oči.
  22. Má Paní, nejkrasší, již celý kosmos chová,
  23. Když touhu svou jsem hodil psům,
  24. Smutnější vítr v smutnější les vál
  25. Vy, pane, blouznílku, žár máte v očích svých,
  26. A klidno vše, a uspán kraj,
  27. Vždy časně ráno smutna vstanu
  28. Mí služebníci, ti mně nevěří,
  29. A přišla zas a byla trochu mdlou,
  30. Včera jsme brali Boha nadarmo.