A přišla zas a byla trochu mdlou,

Viktor Dyk

A přišla zas a byla trochu mdlou, A přišla zas a byla trochu mdlou,
 šla jako ten, jenž váhá, než-li vkročí... Že přestala být dávno počestnou, to ke mně mluvil neklid její očí. Já pokrčil jsem mlčky rameny nad bídou její, nad bídou svojí. Sentimentálně ona mluvila: Já prostitutka a ty prostitut! Já ohradil se slovy vážnými nekorrektnosti toho tvrzení. Že známo mi, že četla Garborga, však o tom už se mnoho nemluví. Že, celkem vzato, bezúhonný jsem, a hřeším-li, tož jako spravedlivý – Sentimentálně ona mluvila: Já nešťastna a ty jsi nešťasten... 43 A říkala, že všechno hrozné je, a říkala, že takto nelze žít... Já mínil, že snad jakás naděje. (– A potom šla a měl jsem svatý klid...) *** Vřískavá disharmonie celou noc v duši ječela. Já přemýšlel o našich ctnostech, o beznadějnosti naší politiky, o dobrých lidech... A disharmonie celou noc ječela mi v uši, a, patrně dojat, improvisoval jsem kuplet: „Kde jsi, kde jsi, o sílo života...“ 11. Říjen 1898.
44
Básně v knize Síla života:
  1. Jdou chlady nocí, jdou chlady dní,
  2. Zlomil jsem hůl nad sebou samým.
  3. Z polí se to temně kouří.
  4. Sešli se. Noc již. Pozdní chvíle.
  5. Dnes mi to pověděly květiny,
  6. Ah, jak je smutný bledý markrabí!
  7. Dláždění deštěm se lesklo.
  8. V komoře rezaví po něm už zbraně.
  9. Tož vše už dal bych bez hlesu a rád,
  10. Plíží se večery, plíží se teskna...
  11. Už unavena schoulila se touha,
  12. A vše je mdlé a není naděje.
  13. Měl jsem rudý karafiát,
  14. Jak vítr vane,
  15. Poplašně zvoní ve vsi ještě zvon.
  16. Jsou všechny formy rozbity.
  17. Kdes za horami leží boží svět,
  18. Noc, noc mdle kolíbá slaboučký den,
  19. Už pátý měsíc obléhali jsme
  20. Mých neuposlechli jste rozkazů,
  21. Dnes slunce žhne... až bolí z toho oči.
  22. Má Paní, nejkrasší, již celý kosmos chová,
  23. Když touhu svou jsem hodil psům,
  24. Smutnější vítr v smutnější les vál
  25. Vy, pane, blouznílku, žár máte v očích svých,
  26. A klidno vše, a uspán kraj,
  27. Vždy časně ráno smutna vstanu
  28. Mí služebníci, ti mně nevěří,
  29. A přišla zas a byla trochu mdlou,
  30. Včera jsme brali Boha nadarmo.