Když touhu svou jsem hodil psům,

Viktor Dyk

Když touhu svou jsem hodil psům, tu nejšťastnějším byl jsem z lidí. – Nevěřte milencům! Milenci pravdu nenávidí! – Spíše je udeřte! Bůh ví, co touha jejich chystá! – Milencům nevěřte! Milenci zradí svého Krista! – A usmívat se budou zas, do dnů, do snů, do bláta, nebe! – Milenci klamou vás! Milenci klamou více sebe! – Jen jděte, udeřte, to snad je ještě v život vzruší. – Milencům nevěřte! Ti mají nebezpečnou duši! –

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

žíznit, vyznít, trýznit, odříkání, poznání, marný, maska, cítění, soucit, unikat

166. báseň z celkových 541

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. NAD DÍTĚTEM. (Antonín Klášterský)
  2. XIII. Kdy – ptáš se – dojdu odměny (Karel Mašek)
  3. VŽDY TOUHU PO ŠTĚSTÍ... (Bohdan Kaminský)
  4. Na hřbitově. (Ludvík Lošťák)
  5. NÁŠ OSUD (Karel Dostál-Lutinov)
  6. Limb zvířat. (Jaroslav Vrchlický)
  7. Vzhůru! (Ladislav Quis)
  8. ČÍSLO 15. Na smíchy – smích..! (Karel Hugo Hilar)
  9. SONET O JEDNOM VEČERU. (Josef Lukavský)
  10. Mladé dívce. (Augustin Eugen Mužík)