PŘED ROZCHODEM.

Josef Lukavský

To je již jisto – nemůže se vrátit, co kdysi naše duše rozjásalo, jen vzpomínky snad ještě můžem’ ztratit, když mimo ně vše dávno za své vzalo. Vše patří do závoje minulosti a počítat s tím nelze kvůli změně, nálady nové přinesou snad dosti nám ve formě poněkud pozměněné... Svá těla známe, jako duše svoje, v kahanu vášní shořel všechen olej, jsou vyčerpány nejsvětější zdroje a proto nikdo „nazpět“ nezavolej. Nanejvýš, jako zbožní vyznavači v den výroční sloupeček rozžehněme, usmějme se – třeba nám bylo k pláči a různou cestou žití dále jděme.

Patří do shluku

hmota, bytí, vývoj, poznání, vesmír, kosmos, věčno, podstata, bytost, záhada

742. báseň z celkových 1065

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. SLOKY MELANCHOLICKÉ. (Bohdan Kaminský)
  2. ZA MATKOU. (Zikmund Winter)
  3. FATALISMUS. (Božena Benešová)
  4. KAM? (Josef Svatopluk Machar)
  5. Syn země. (Alois Škampa)
  6. Člověk přírodě. (Jaroslav Vrchlický)
  7. SKEPTICKÝ RYTMUS. (František Rybář)
  8. Ať žije smrť! ať kořist svou (Jiljí Vratislav Jahn)
  9. SLOKY (Antonín Sova)
  10. V TROSKÁCH ŘÍMSKÉHO PALATIA. (Josef Svatopluk Machar)