ROZCHOD.

Josef Lukavský

Šeřilo se příliš v kapli našich citů, šeřilo se a my chtěli slyšet Ave, naposled jsme chtěli vzlétnout ku blankytu, naposled zachytnout dávné chvíle smavé. Přetěžko však lze se v svatá místa vrátit, zkad jsme sbičováni plaše utíkali s lítostí, že všecko musili jsme ztratit a že nemáme již, co bysme si dali. Pláč nám rdousil duše smutné, rozervané, minulost nám chudým cynicky se smála, věděli jsme, že nám rozchod v mysli tane a přec ústa se to vysloviti bála. Požali jsme spolu mladá svoje luka, spálili jsme celé své obětní svíce – – – mene, tekel! – píše těžce moje ruka. Naposled, má drahá! Nesejdem se více...

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

chrpa, mák, klas, skřivan, jetel, srp, mez, cvrček, žito, koukol

224. báseň z celkových 384

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. ODEŠLA RADOST... (František Kvapil)
  2. SPOLEČNÁ BOLEST (Petr Fingal)
  3. My spolu stáli... (Růžena Jesenská)
  4. Sonet v jarním jitru. (Adolf Bohuslav Dostal)
  5. Jak motýli. (Josef Václav Sládek)
  6. CIZÍ PÍSEŇ (Karel Toman)
  7. Z pěšin a cest. (Růžena Jesenská)
  8. NEOBEJMOUT? (Antonín Jaroslav Klose)
  9. ELEGICKÉ CHVILKY. (Josef Svatopluk Machar)
  10. Kořínky. (Josef Pachmayer)