X.   ZPÍVÁNO MILENCŮM.

Richard Weiner

Milenci, kteří pod můj strom jste sedli, teď, když jste oči svoje k nebi zvedli, nechtějte slyšet v modři té svůj hlas. Nechtějte po nebi, by zřelo vaším zrakem a po vašem by znalo vás. Ni po louce, by žila vaším dechem, ni po skále, by odvětila echem vám vaším zvoláním a po mně ne, bych vaši píseň pěl. Leč v proměně své jaro žijte. Ne ve všem sebe, ale v sobě za to vše nalézejte – a to, celkem vzato, je způsob, kterak žíti tisíc let.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

podzimní, vzduch, obzor, mlha, topol, žlutý, alej, ticho, pěšina, mha

702. báseň z celkových 1068

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. PÍSNIČKA SENTIMENTÁLNÍHO PYTLÁKA (Arnošt Ráž)
  2. PODZIMNÍ NÁVŠTĚVA (Antonín Sova)
  3. ROZHLED POD KVETOUCÍ LÍPOU (Antonín Sova)
  4. Zpěv země (Stanislav Kostka Neumann)
  5. ODPOVĚĎ. (Jaroslav Vrchlický)
  6. Radostí přetížen jak podepřený strom, (Božena Benešová)
  7. Výletníci se vrací. (Stanislav Kostka Neumann)
  8. V melancholickém lese. (Josef Svatopluk Machar)
  9. Touha mládí. (Adolf Heyduk)
  10. Září (Stanislav Kostka Neumann)