POZDRAV

Viktor Dyk

Ohnivé jiskry na pozadí tmavém se roztančily ve svém zániku. Noc. V rytmu vlaku, líně kolébavém, skanduji tiše pozdrav básníku. Jde naše mládí po květnatém luhu, jde lehko, i když kráčí v tragice. Kdys připomene stín však mrtvých druhů, že nekonečnost má své hranice. Na kraji pouště stojíš u cisterny. Co nutí dále v poušť jít? Nic a nic. Pod šípy let je tíže být snu věrný než tenkrát, když vše bylo bez hranic. Přec, básníku, však ve Vás touha mládí, formule žije dávná, tajemná: být žhavou jiskrou tmavém na pozadí, jež – třeba marně – padla do temna. Dost. Oddech ne. Ne resignace, vzdechy. Úsilí nové v novém zápase. Ať žije krása a v ní lepší Čechy. Umírá garda, ale nevzdá se!

Patří do shluku

viditelný, mystický, tajemný, tajemství, vegetace, tisíciletí, mlčení, magický, závrať, agonie

1311. báseň z celkových 1655

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. SLUNCE. (Antonín Sova)
  2. Zaslíbený kraj. (František Taufer)
  3. ZBLOUDILÍ. (Xaver Dvořák)
  4. MODLITBA ZA MRTVÉ (Viktor Dyk)
  5. Návrat (Rudolf Medek)
  6. CHVÁLA SAMOTY. (František Rybář)
  7. Z ELBASANU DO ŽIBRAKY (Stanislav Kostka Neumann)
  8. ET TOUT EST EFFRAYANT LORSQU’ON Y SONGE (Arnošt Procházka)
  9. SLZA (Arnošt Procházka)
  10. HOMO URBICUS (Arnošt Procházka)