HROMNICE HOŘÍ
Ta ruka už svíci nerozžíhá,
když duní hrom a blesk se míhá,
hromnici třikrát svěcenou
s voskovou růží červenou
na stole, který je prostřen bíle:
Pane, stůj při nás této chvíle.
33
Ta ruka už mraky nezaklíná,
zář smrti spálila ji siná,
a v noci, svítící jak den,
náš starý stůl je neprostřen,
neplápolá už plamen víry
v domově, který je stár a sirý.
Ale teď zapal hromnou svíci,
nebojící se, a nevěřící,
hromnici třikrát svěcenou,
červenou růží zdobenou,
do mraků, které se nad krov chýlí,
plápolej, oltáři červenobílý.
Ty svíce, dohořelá k půli,
tebou se modlí naše úly
tam v sadě v řadě stojící,
růženec z krůpějí na svíci.
Bezbranná stráži v bouře boji,
vydrž, ty domova starý roji.
34
A svíce s růží ve svém středu
zavání jako plástev medu,
nazlátle svítí její běl,
květ z vosku, mrtvá láska včel,
a na růži rudě malovanou
s hromnice horké slzy kanou.
Narozená ty z pylu a rosy,
staň se, zač tvoje úly prosí,
ta oběť sladce mámivá,
která se, hoříc, rozplývá
na obětišti zlého léta
pod nebem tmícím se a hřmícím.
A zatím úl už, bzuče, vzlétá
provlhlým vzduchem zlatě mžícím.
35
OBSAH
[37]
Hory9
Zavolej11
Ještě jaro13
Ženy na ohnici15
Větroplach17
Na hřbitově19
Rekonvalescent22
Píseň o studni24
Spáči mluví ze sna26
Kvetoucí mohyla28
Slunovrat31
Hromnice hoří33
[39]
JAROSLAV KOLMAN CASSIUS
Hromnice hoří
České básně, svazek třicátýsedmý
Vytiskla Akciová moravská knihtiskárna
Polygrafie v Brně,
v obálce Eduarda Miléna,
vydal Fr. Borový v Praze 1939
[41]
KMEN
E: pk; 2005
[43]