SLOKY.
I.
Těch listů z knihy žití několik
dnes kéž by ještě bylo nepopsáno,
by člověk tak, jak kdysi v štěstí zvyk,
zas příští jasné pozdravit moh’ ráno.
Neslyšet v nitru bojů, vášní ryk,
a v srdci, jež by ze snů bylo stkáno,
mít pro zem píseň a pro sebe dík.
Ne, marno... vše zůstane nesmazáno.
II.
Ba marno... A přec snad je lépe tak,
než znovu vždy se zítřka báti
a západu, jímž den se zkrátí,
svůj nésti dík jak unavený pták,
jenž každým dechem jen,
jak vane v jeho sen,
je ihned poplašen
a marně po něm točí hned svůj zrak.
20
A lépe jest, než požár příští, zřít
vždy v zoři krev již vycezenou,
jež byla drahou žití cenou,
a jež se nemůže zpět do žil vlít,
byť chtěl jsi znovu zas
zlomený zcelit klas.
To nezhojí ni čas
a marně voláš: znovu růst a chtít.
21