Les vyhřátý usínal mdlobou únavy(J6m)
a vyplýtvaných vůní Dlouhé průseky(J6m)
se v dálkách stmívaly a z lesních hlubin(J5f)
jak z černých tůní vylézaly stíny(J5f)
Jak kalich velkých mysterií plození(J6m)
les zavíral se v klidných jeho samotách(J6m)
kde v mechu zvlhlém těžké vůně ležely(J6m)
to zvláštní kouzlo intimity dýchalo(J6m)
jež důvěřivé velké oči otvírá(J6m)
veliké dětské oči blízkých duší dvou(J6m)
dvou duší které na pustých se cestách potkaly(J7m)
té intimity která sbližuje a svádí(J6f)
dvě měkké ruce svádí planoucí dva rty(J6m)
v rostoucí touze s rozpjatými křídly upíra(J7m)
jíž v stopách Oddanost jde pokorná a krotká(J6f)
A ptáci zmlkali a lesní včely v korunách(J7m)
a v našich nitrech šeřících se cosi zmlkalo(J7m)
a divnou předtuchou my tisknuli si ruce(J6f)
Houštinou vedla cesta Les se stmíval kolem nás(J7m)
samoty jeho najednou tak smutněly(J6m)
a k sobě přimknuti my cítili(J5m)
po praskajícím jehličí jak někdo v patách kráčí nám(J8m)
Ten někdo příliš známý nám jenž v naši samotu(J7m)
ve chvílích nejsvětlejších nečekaný přichází(J7m)
s cynicky posměšným ve tváři úšklebkem(J6m)
a o svůj podíl na našem se štěstí hlásí(J6f)
jenž o každou se radost dělí s námi(J5f)
o každý teplý okamžik o každou rozkoš naši(J7f)
Tvých smutných očí velké rozšířené zornice(J7m)
tajemstvím bolestným se na mne dívaly(J6m)
jak vůně máku smutek podivný nás opíjel(J7m)
a naše horké ruce v nepokoji hledaly se(J7f)
Les řídnul V bujné trávě staré mýtiny(J6m)
my spolu zastavili se dva stíny mlčící(J7m)
Strž pod námi se otvírala divoká(J6m)
a pohled daleký nad vlnící se lesy(J6f)
A hořícího slunce velký kotouč krvavý(J7m)
linií obzoru se právě dotýkal(J6m)
kraj celý hořel obrovským tím požárem(J6m)
v té výhni plamenů a v mracích kouřící se krve(J7f)
a smírnou harmonií klidných tónů svých(J6m)
rozlehlé plochy topasu a modři ztlumené(J7m)
usmiřovaly jitření těch barev hořících(J7m)
a východ chmuřil se prvními stíny blízké noci(J7f)
Taková opuštění tesknota a prázdno samoty(J8m)
v bolestných rhytmech vlnilo se kolem nás a v nás(J7m)
a daleko daleko zapadalo velké slunce(J7f)
A bylo tenkrát něco tragického v tom(J6m)
jak nížil se ten veliký štít zářící(J6m)
za tmavé dlouhé pruhy rozptýlených lesů(J6f)
kde stíny vítězné už vyčkávaly v hlubinách(J7m)
v našich bytostech se náhle cosi lámalo(J7m)
vír temnot bolestných nás strhnul v zakletý svůj kruh(J7m)
a v bezútěšné dálce našich pustých obzorů(J7m)
jak rána smrtelná krvavěl smutný západ(J6f)
To byla jedna z bolestných těch našich chvil(J6m)
kdy zákeřně nás těžký smutek přepadá(J6m)
ten bezvýchodný smutek naší velké touhy(J6f)
jež svými plameny v nás ztravuje(J5m)
oběti krvavé nejdražších našich sil(J6m)
jedna z těch chvil to byla duše má(J5m)
kdy pocit teskné samoty nás náhle sklíčí(J6f)
jak v nevýslovně smutné pláni bychom stáli spolu(J7f)
vším opuštěni zrazeni a sami sami(J6f)
v tak pustých končinách a divně zachmuřených(J6f)
dva vlci vyjící k ztrnulým dálkám obzoru(J7m)
kde dýmá spáleniště zhaslých požárů(J6m)
A hořkla vůně zarosených mechovišť(J6m)
a vůně pasek kudy jsme se vraceli(J6m)
noc rodící se valila se proti nám(J6m)
a ve tmách naplněných teskným tušením(J6m)
vstříc svítily nám veliké dvě horečnaté oči(J7f)
viditelný, mystický, tajemný, tajemství, vegetace, tisíciletí, mlčení, magický, závrať, agonie
134. báseň z celkových 1655
Podobné básně
Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.
-
ZRÁNÍ.
(Antonín Sova)
-
BOUŘE.
(František Taufer)
-
PROMĚNY
(Antonín Sova)
-
V BOUŘI.
(Josef Lukavský)
-
SORDINY
(Hermor Lilia)
-
OSAMĚNÍ
(Hermor Lilia)
-
vyhnancův kraj
(Stanislav Kostka Neumann)
-
Já pustou šel cestou.
(Karel Nejč)
-
Lesům.
(Emanuel z Čenkova)
-
Je staré místo v rodné krajině,
(Hermor Lilia)