Noc byla Lampa moje dávno uhasla(J6m)
a temných po stěnách jen záře tančila(J6m)
neklidných plamenů jež teplo dýchaly(J6m)
do toho prázdna pusté mojí samoty(J6m)
kde cosi zůstalo z tvé drahé bytosti(J6m)
v tom vzduchu který se mnou jsi tu dýchala(J6m)
a jímž vanula ještě vůně tvojich polibků(J7m)
Vstříc dálkám bezhvězdným jsem okno rozevřel(J6m)
Noc byla Půlnoc hluboká a mlčící(J6m)
Nad krajinou stál měsíc v mlhách rozteklý(J6m)
a pláně do tmavé se dálky šedaly(J6m)
Taková pustá noc to byla v pozdním podzimku(J7m)
a plná stínů plná smutků tísnivých(J6m)
Cos nevýslovně tesklivého viselo(J6m)
v tom těžkém vzduchu a v těch parách ustydlých(J6m)
a prosáklý tím byl v prostoru každý atom(J6f)
v zjitřené mé duši ještě zvučely(J6m)
ty struny zádumčivých akkordů(J5m)
v nichž doznívala tvoje píseň vášnivá(J6m)
Jak z dálky moře hluboké se ticho vlnilo(J7m)
v takových těžkých rhytmech uklidňujících(J6m)
a všecka moje bytost se v něm ztrácela(J6m)
a pohlcena mystickými jeho hloubkami(J7m)
smrtelnou mdlobou omdlévala v něm(J5m)
má všecka duše Někde v dálce u lesa(J6m)
vzplanuly velké ohně Jak dvě oči krví podlité(J8m)
v horečce hladu oči vlčí ve tmách svítily(J7m)
A do té půlnoci do toho ticha stínů(J6f)
se rozleh výkřik Výkřik spoutaného šílenství(J7m)
Skřek raněného zvířete jež klesá uštváno(J7m)
Uprostřed noci někde v pustých samotách(J6m)
ten výkřik vyšel Dávno bylo ticho zas(J6m)
a v hloubkách jeho zanik hlas ten zoufalý(J6m)
já ale cítil velké kruhy jak se šířily(J7m)
tím mlčením a těmi prázdna spoustami(J6m)
jež svými vlnami omývá Smrti končiny(J7m)
Znám duši kde tak pusto k smrti pusto bývá(J6f)
Strach v koutech krčí se tam zvíře ztýrané(J6m)
strach zoufalý před něčím temným neznámým(J6m)
s velkýma v dálku upjatýma očima(J6m)
v tu dálku uhaslou kde stíny rostou stíny stíny(J7f)
To bude jednou výkřik duše má(J5m)
a v jakém prázdnu zanikne a v jakých tmách(J6m)