NOC VE ŽNÍCH.

Antonín Sova

Můj hoste z hvězdných sfér, jenž ne již mlád, víš, co to hýřit, tančit, hodovat... Uzrálá Noci, zřel jsem tě jít v luhy. Obzorem kladla jsi svých světel duhy, svítila vodami a zlatem žit. A přec jsi kladla černé stíny na pažit... Donášel vítr hloubkou tvojí zpěv, hvězd záře světélkovala tvůj zjev, a hlasy narozené ve tvém tichu, to byl tvůj hovor zadušených smíchů i polibků, kdy duše stromů, vod s tím loučí se, co dozrálo již v klas a v plod... Tajemný hoste, známý, neznámý... Se zralými, jež touží, ženami se spřátel mi. A jejich vlasům plavým dej rozzářit se světlem polétavým a vpusť je, vpusť již, sní-li o ráji, v svou tmu, kde první jabka Evě dozrají...

Patří do shluku

viditelný, mystický, tajemný, tajemství, vegetace, tisíciletí, mlčení, magický, závrať, agonie

593. báseň z celkových 1655

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. TAJEMSTVÍ BOLESTI. (Otokar Březina)
  2. ZEMĚ MILOSTNÁ. (František Taufer)
  3. ***   Ples věčných svítání do soumraků mých zpíval, (Otokar Březina)
  4. Motiv z Beethovena. (Otokar Březina)
  5. IV Tvůj hlas mne probouzí! Svět, moře, hvězdy spí! (Rudolf Medek)
  6. Za noci. (František Taufer)
  7. PÍSEŇ O VĚRNÝCH PRŮVODCÍCH (Antonín Sova)
  8. UCHVATITEL. (František Taufer)
  9. VÝKŘIK. (Karel Boromejský Hájek)
  10. NOKTURNO. (Růžena Jesenská)