NOC VE ŽNÍCH.
Můj hoste z hvězdných sfér, jenž ne již mlád,
víš, co to hýřit, tančit, hodovat...
Uzrálá Noci, zřel jsem tě jít v luhy.
Obzorem kladla jsi svých světel duhy,
svítila vodami a zlatem žit.
A přec jsi kladla černé stíny na pažit...
Donášel vítr hloubkou tvojí zpěv,
hvězd záře světélkovala tvůj zjev,
a hlasy narozené ve tvém tichu,
to byl tvůj hovor zadušených smíchů
i polibků, kdy duše stromů, vod
s tím loučí se, co dozrálo již v klas a v plod...
Tajemný hoste, známý, neznámý...
Se zralými, jež touží, ženami
se spřátel mi. A jejich vlasům plavým
dej rozzářit se světlem polétavým
a vpusť je, vpusť již, sní-li o ráji,
v svou tmu, kde první jabka Evě dozrají...
94