HROBOVÁ SVĚTLA.

František Serafínský Procházka

V tmě nocí bezesných, jež na mne číhají jak neúprosní lichváři, vždy světla příšerná zřím kroužit potají, a ta mne volají a ta mi kývají a plazí se mi po tváři. Kruh s kruhem blíž a blíže slní zornici, jdou, okem v lebku vnikají a lebkou v jiskry rozsypou se sršící, a jiskry tančící a barvy měnící s kruhy se rvou a splítají. Znáte ta světla? Jsou jak u cest signály, kde zeje propast na kraji. Já s nimi pohrávám, když temnem zaplály, jak by mne lákaly, jak by mne volaly tak potají, tak potají... A mám jich plný zrak a hledím v strnutí v hru jejich divou, bezhlasnou, tu ruky předrahé ucítím dotknutí, a kruhy v planutí a jiskry v trysknutí v té ruce rázem uhasnou.

Patří do shluku

viditelný, mystický, tajemný, tajemství, vegetace, tisíciletí, mlčení, magický, závrať, agonie

933. báseň z celkových 1655

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Strašidla v kraji (Stanislav Kostka Neumann)
  2. TANEČNÍ. (Antonín Sova)
  3. SLZA (Arnošt Procházka)
  4. Rukojmí (Rudolf Medek)
  5. VÝKŘIK. (Karel Boromejský Hájek)
  6. ZEMĚ MILOSTNÁ. (František Taufer)
  7. ŠEST BÁSNÍ Z NEDOPSANÉHO ROMÁNU. (Božena Benešová)
  8. PANDÉMONIUM (Rudolf Medek)
  9. ŽIVLOVÉ DUŠÍ (František Odvalil)
  10. SVATÝCH OBCOVÁNÍ.*) (Xaver Dvořák)