OHNĚ V POLÍCH.
Daleko v polích zapálili pozdní ohně...
Mlhavý podzim leží na sklizených polích
a šedavé jsou dálky zakalených obzorů,
a lesy ztemněly, a stromy v samotách
po pustých pláních stojí zamlkle
a přísně. Vrány táhnou v zástupech
přes rudé pruhy hasnoucího západu
a v dálce nad lesy se ztrácí smutné volání
těch, které opozděny zůstaly
a samy umdlenými křídly v mlhách zápasí.
A z dýmajících ohňů bílé kouře stoupají
a v provlhlém a těžkém vzduchu podzimku
u země plazí se ve dlouhých pruzích do dálky,
kde s mlhami nad línou řekou splývají.
Jsou smutná staffáž neplodného podzimku
ty pozdní ohně v polích dávno sklizených,
40
ty dýmající ohně v polích vysílených,
ty ohně v samotách, při nichž se nikdo neohřívá,
daleko v polích zapálené, pozdní ohně.
Jak bude, duše, na těch samotách,
až i ty smutné ohně uhasnou?...
41