48 Dříve šli lidé do kláštera,

František Zavřel

48
Dříve šli lidé do kláštera,
Dříve šli lidé do kláštera,
když osud tak je pokořil. Mne opustila moje dcera, já do sebe se ponořil, hloub, stále hlouběji a tam bez druha, bez útěchy, sám nad tebou, drahé dítě, lkám.
[190]