CREDO.
I.
Hle, ženy míjejí jak popůlnoční stín,
jsou sladké, rozmarné, dovedou opíti,
u nohou klečím jim, sestárlé doby syn,
leč pyšné srdce mé ničeho necítí.
Tam vládne jiný svět, demoni spoutaní
tam marně vrážejí do démantových pout,
nad nimi chví se cos jak šero předranní,
jak hvězda daleká, jež nechce uhasnout.
II.
Já odmít tragiku poraziv demony,
odďábelštěný svět mi vnukal jenom smích,
já zřel jej ubohý, bez ceny, bez clony,
na nejostřejší škleb se zlomil v zracích mých.
Leč ono šeření, jež kdys jsem zbožně ssál,
to neustává plát v mém srdci kovovém,
ba stále mohutní, čím rychleji jdu dál,
a bude navždycky tam asi domovem.
III.
Jediné Credo mé, skutečnost jediná,
jež sladce sílí mne uprostřed kreténů,
on je to, drahý stín, ubitý hrdina,
jsem zcela proměněn, jak na něj vzpomenu.
17
Daleká cesta má, v slunce se zatíná,
ó věru, půjdu jí, holoubci přemilí,
v mém srdci kovovém kovový hrdina,
co libo dělejte, mne vede ku cíli.
IV.
Kde že je chátra ta, která Tě uštvala,
kde jsou ti kupčíci proradné Evropy,
kde je ta smečka psů závistí zoufalá,
kde jsou ty kloaky, kde jsou ti nadopi?
Zmizeli bez hlesu. Nad sešlou Evropou,
nad světem zemdleným, který se chystá tlít,
nad lůzy běsněním, nad hnusu potopou
jak pozdní vzpomínka jediný plane svit.
V.
Kdo není slep, jej zří. Tvé činy zářící,
Tvých rukou, po vítězství, stručné gesto, Tví
do Říma, do Moskvy zatknutí orlíci,
Tvůj zápas proti všem se nad Evropou chví.
Byls jejím osudem i jejím myšlením,
blesk dějin vysílil se na Tvé čelence,
Evropa vzpomíná na Tebe se chvěním
jak žena sestárlá na svého milence.
18
Tyto verše
vydány byly v počtu 300 výtisků
z nichž č. 1–100
bylo podepsáno autorem.
Z písma „Empiriana“ vytiskl
Albert Krupička,
Praha II., v Tůních 13.
Vydal
Otto Girgal na Smíchově.
„U Anděla“.
Výtisk tento má číslo:
E: mk; 2006
[19]