V PRÁZDNÉ PROSTORY.

František Rybář

Slova rozléhají se jak nárazy mnohonásobných ech(Na) a paprsky rozpačitě bloudí jak ztracenou radost kdo hledá(Na) Ni jas oslnivých sluncí ni noci tesknota šedá(Na) a ticho mlčenlivé jak hlubokých ve hrobech(Na) Že měla duše své chvíle kdy kvetly hvězdy a růže(Na) svědectvím zničeným popel již dávno spálených stop(Na) Zda možno věřit že z mrtvých ještě vstát může(Na) Dny jak poutníci nekonečna na cestách únavných(Na) svá šedivá kápě brouzdají ve vodách ustrnutí(Na) Soudcové přísní jim vpalují souhrn všech skutků zlých(Na) Jsou chladni jak ledové kry a k prosbám nepohnuti(Na) těch jimž přílišnou hrůzou je hrob(Na)

Patří do shluku

vzpomínka, odříkání, touha, mládí, sen, beznaděj, zapomnění, smutek, vzpomínat, teskný

765. báseň z celkových 1094

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. IN MEMORIAM. (Bohdan Kaminský)
  2. None (Emanuel Miřiovský)
  3. Doba písní. (Rudolf Pokorný)
  4. Topoly. (Boleslav L. Černý)
  5. SESTINA O ZAPADAJÍCÍM SLUNCI. (Vladimír Frída)
  6. PŘI ZÁPADU. (Jaroslav Vrchlický)
  7. Zpověď vlků. (Jaroslav Vrchlický)
  8. Ve chvíli smutku... (Bohdan Kaminský)
  9. Jarní večery. (Augustin Eugen Mužík)
  10. Odkvetlá. (Augustin Eugen Mužík)