Zpověď vlků.

Jaroslav Vrchlický

Eskurial tmí se jak mohyla velká, noc juž vstává nad ním, pomsty roditelka. V koutech šerých komnat zlé svědomí sedí, v duše dno se dívá, ale slova nedí. Uklání stráž kopí i muškety zvedá, mlčky mihla ze vrat postava se šedá. Kráčí v pusté sady. Šumí vodomety, mrtvých dechem těžce dýchají kol květy. V dlouhé aleji, kde stínů hra se sbíhá, druhá postava se nachýlená míhá. Potkají se mlčky, rozejdou se znova, fontan obcházejí mračni, beze slova. Chvílemi jen v šumot vodomet jak šplíchne, schýlený stín první tiše „Carlos!“ vzdychne! Chvílemi jen v šumot stromů větru letem „Flámsko!“ vzdychne druhý chvějícím se retem. A zas potkají se, nad fontanem stojí a zas rozejdou se, druha druh se bojí. Když děs táhne nocí, smutek vichrů echem, tak se ti dva vlci zpovídají vzdechem.

Patří do shluku

vzpomínka, odříkání, touha, mládí, sen, beznaděj, zapomnění, smutek, vzpomínat, teskný

1016. báseň z celkových 1094

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. None (Emanuel Miřiovský)
  2. Topoly. (Boleslav L. Černý)
  3. Ve stínu žití. (Xaver Dvořák)
  4. PŘÍPITEK STÍNŮ. (Eliška Krásnohorská)
  5. Resignace. (Augustin Eugen Mužík)
  6. SESTINA O ZAPADAJÍCÍM SLUNCI. (Vladimír Frída)
  7. V PRÁZDNÉ PROSTORY. (František Rybář)
  8. FRAGMENTY Z „BDĚNÍ“ (Božena Benešová)
  9. Odkvetlá. (Augustin Eugen Mužík)
  10. Na Růžovci. (Ferdinand Tomek)