Moravské koňstvo.
Páter Šrámek, Bůh je spravedliv,
mnoho hřešil, dlouho nebyl živ.
Proti proudu „neznabohů“ ploval,
vytrvale bil se, kandidoval,
12
Orly zakládal a skákal obručí,
až kdys černé smrti skočil v náručí.
Věz, nad hrobem jeho nevzejde už „Den“
a svět i Pánbů taky bude spokojen.
*
Že poesie nestačí nám dech,
náš páter Holba v mnohých hnojivech
se brodil stále, klerikální však
to musil býti puncovaný brak.
I fukary a pluhy prodával,
neb k svému měšci velkou láskou plál.
Teď konec všemu, už je nebožec.
Tu černou líchu nedohnojil přec.
*
O Holbu nebylo, však o hnůj žalžal,
a proto kšeftu chyt’ se ZamazalZamazal,
z Hor Marianských vytáh do boje
a lidem, čertům nedal pokoje,
co bylo čisté, stopil všecko do hnoje.
Že stejné stejným kdysi léčililéčili,
na choré nervy své si hnůj plác co chvíli.
Ve „Dnu“ si s kalem velkou práci dal.
Když umřel, řekli: ten to domazal!
Že velmi páchl, ve věčný ho stan
prý vpustit ani nechtěl nebes pán.
*
Tučný pašák, žírné Hané syn,
pater Kavahn mnohý proved čin,
nevztáh leckdy po tom ruku ctnou,
co nepáchlo trochu prčinou.
A tou, kdo ví z jaké příčiny,
velmi páchly jeho noviny.
Umřel Kavahn, v blátě zalkl se,
„Podradhošťských“ vtipů povad květ,
prčinou ustaly zavánět.
*
13
Svět je různých záhad schránka veliká,
mnohý nepochopí,
hlavu v dlaních ať jak chce topí,
proč nám dobrý pánbů dal též Světlíka.
Jazyk uříznutý,
smrti sebral už přízrak žlutý,
po moderně zbyl tu praošklivý puch.
K medu dostalo se hejno černých much.
Světlíče, hoj muži, dobrý měls’ ty čuch!
*
TenTen, Kohna jenž zval sloupem heretů,
jak v podsvětí se černém bere tu?
Jsou lidé, s nimiž nejsou žerty,
zjev jeho čertí pány čerty,
jdou k Luciferu s zvěstí přesmutnou:
už Rectus stal se mátohou,
jenž farisejcem život celý býval.
A Lucifer jen smutně hlavou kýval:
Svou hnusnou píseň pták ten nedozpíval?
*
Do Orku jednou smutný průvod spěl,
moravský tučný Dante v čele šel
a truchle mrkaje do hloubky šeré,
tak mnohý pater zpíval miserere,
neb Drápalík jim do daleka prch’,
přes dvacaterý pramen, desaterý vrchvrch,
ten „anděl“ křídla přišroubovat uměl
a z kláštera pryč, do daleka šuměl –
a umřel Hruban, který partaj ved’ved’,
po Lutinovu z Prostějova hned
a umřel v ráz též kroměřížský HlobilHlobil,
neb mrkal stále po jich sedadlechsedadlech,
i Valoušek, jenž kanovníky zlobilzlobil,
jak děl by: umři a mne sednout nech –
i nad mrtvolou Šilingrovou
se paterci o pěkné sousto klovou –
14
na bojující druž pad černý mrak
i věhlasný jim umřel Kadlčák,
i Šamalík, ten mudrc, velké boty
jejž proslavily nad všelijaké slotysloty,
a smutek veliký sed ve krátku
na veškerou tu římskou čeládku,
neb Pánbů o ní pranic nechtěl věděti,
když bylo zle, ji v bryndě nechal seděti
a povídá se – Řím je bezsebe,
že černé pochopy hnal od nebe!