Ne, nikoho tam není nad oblaky,

Fanda Šimková-Uzlová

Ne, nikoho tam není nad oblaky, nás nikdo neslyší – je marné volání a neúprosný života je běh. – – Já kdysi v dětství nespíc v trudné noci, jsem chorou, mladou matku slyšela, jak lkala, lkala k bohu o život. – Ty ruce v přítmí vzhůru sepjaté zřím do dnes. – Zmatek nastal v dětské duši, to čekáním, zda smiluje se bůh, vždyť prosby ony nitro drásaly. – Však – zemřela a dítě zbylo tu. Co dítě bez matky?! – A dnes – dnes znám já zase nebohou, kterousi matku mladou v nemoci. Než ta už prosit ani neumí, jí víra dávno, dávno zklamala. – Však kamsi vzhůru přece beze slov bolesti plné zraky upírá a ruce svírá si až do křečí. Leč běda – marno zřít k těm oblakům, vždyť nikdo – nikdo nás tam neslyší.

Patří do shluku

podzim, jeseň, podzimní, vzpomínka, listí, teskný, smutek, zašlý, zapadlý, chlad

757. báseň z celkových 1353

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Matička mi děla ve snu: (Irma Geisslová)
  2. None (Karel Babánek)
  3. PO NEBI MRAKY. (František Kvapil)
  4. * * * (Hugo Kepka)
  5. Dcera Jairova. (František Leubner)
  6. DO NOCI... (Karel Babánek)
  7. MLHA NA HORÁCH (Viktor Dyk)
  8. NA DUŠIČKY. (Petr Fingal)
  9. PSÁNO IN MARGINE (Adolf Bohuslav Dostal)
  10. Vzpomínka na matku. (Adolf Brabec)