Dva dny vichor, pak sibirská zima –

Petr Bezruč

Dva dny vichor, pak sibirská zima – Dva dny vichor, pak sibirská zima –
zamrz potok – schýlil sivou hlavu starý ještěr – zabručel si v čenich: Nelze přece dále takto žíti: máme ještě týden dovolené, nelze přece stále čumět v krčmě! Dlouho dumá – zapálí si špačka, vzpomínky jdou zvolna dlouhou řadou: velké město, velkou vodu vidí, hleď, na břehu vyhřívá se cosi: má to čenich ostrozubý, dlouhý, čtyry pracky, chvost a žluté břicho... Dobří bozi! Jest to mladý ještěr! Mladý ještěr, jejž jsme napájeli bílým vínem za mladosti krásné, 25 mladý ještěr, jejž jsme zasvětili do pagáta líbezného honby, mladý ještěr, jejž jsme proháněli horem dolem, zimou nebo horkem! – Na patrona ctihodných všech ševců (kdo to jest a kdy ten svátek přijde, každý ví, tož ví i mladý ještěr) mrskneme se štatsbánkou do Vídně! Budeme tam o tři čtvrtě na dvě, poletíme dlouhým sadem dolů, nebude-li milý xicht nás čekat... Mladý ještěr zvěř jest stěhovavá: bydlí ještě nomád v Eslarngasse? Tam jej najdem, napojí nás šilchrem, zapálí hostinný oheň v kamnech, do Prátru nás vezme, do Šénbrunu, tři dny budem v jeho stanu žíti, ať chce nechce, neb jest bílý ještěr, mladý ještěr z rodu Tuarata...
26