III. I vám, i vám buď nyní výhost dán,

Josef Václav Frič

I vám, i vám buď nyní výhost dán, vy milé hříčky plaché milosti; sen lásky musí mnou být pochován! to do zpomínky smutné tichosti. Jen aby mřela, žít smí láska moje, jen rozervat smí tlukot srdce mé; ač mír nenajdou jeho nepokoje, přec váhá zamknout zdroje touhy své. Proč jsem zalítnul v divých bouří kraje, přehlušiv citů vroucích ohlasy? proč zapíral jsem, co mi v ňadrech hraje? Buď zticha, posvátné to byly úžasy! – To tvá mne, matko, bolest v bouř vyhnala, tvých ran to byly stopy, vlasti má; či směl jsem váhat, když jsi zavolala: „Ach synové! kdo z vás mne ještě zná?! –“

Patří do shluku

dalekost, zpěvec, jinoch, toužebnost, harfa, háj, provívat, zavívat, lůno, oudolí

377. báseň z celkových 564

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. 24. NÁŘEK. (Karel Hynek Mácha)
  2. Jitřenka. (Jan z Hvězdy)
  3. XXXII. (Karel Sabina)
  4. Večer. (Josef Jaroslav Langer)
  5. 9. Že tak samotinký bloudím? – (Václav Bolemír Nebeský)
  6. Stella. (Siegfried Kapper)
  7. LVI. Píseň zarmouceného. (František Matouš Klácel)
  8. 4. Že mi nelze nešťastnému (Karel Marie Drahotín Villani)
  9. 8. Odřeknutí. (Václav Věnceslav Ráb)
  10. Odprošení. (Josef Jaroslav Langer)