Dudák.

Josef Václav Frič

Starý dudák, bílá vrána, zabloudil až k Praze, když tu spustil kozla svého, nebylo mu blaze. Kluci jako sršně za ním píšťalce se smáli, a zkušení muzikanti na tu hudbu láli. Dopálil se starý dudák, zavřeštěl dudami, přestal pískat – dupnul nohou, zaskřípal zubami. Hej, vy páni, víte kdyby dudáka nebylo, jestiby to hejno písní mezi vámi žilo? Hej, ty písně, zdaž pak nejsou setbou české země, zdaž-li pak z nich nevyrostlo muzikantů plémě? Slavíte-li půlstaleté hudby z mrtvých vstání, spomeňte i na staršího dudáka, vy páni. Ano, hoší, nechte všeho posměchu a hněvu; bez dudáka nebyloby dávno v Čechách zpěvu!

Patří do shluku

dudák, dudy, dudat, zadudat, švanda, měch, zahrát, skočná, chasa, muzika

8. báseň z celkových 204

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Švanda dudák. (Alois Vojtěch Šmilovský)
  2. O Švandovi. (Adolf Heyduk)
  3. I. NÁŠ TATÍČEK NEBOŽTÍČEK... (František Serafínský Procházka)
  4. ZTRACENÁ STRUNA (František Cajthaml-Liberté)
  5. V BOUŘI (František Šimeček)
  6. DUDÁK. (Adolf Heyduk)
  7. Švanda dudák. (Svatopluk Čech)
  8. PASTUCHA. (Rudolf Pokorný)
  9. Dudák a žoldák. (Adolf Heyduk)
  10. Heřmaňská. (Adolf Heyduk)