Dudák.

Josef Václav Frič

Dudák.
Starý dudák, bílá vrána, zabloudil až k Praze, když tu spustil kozla svéhosvého, nebylo mu blaze. Kluci jako sršně za ním píšťalce se smáli, a zkušení muzikanti na tu hudbu láli. Dopálil se starý dudákdudák, zavřeštěl dudami, přestal pískat – dupnul nohounohou, zaskřípal zubami. Hej, vy páni, víte kdyby dudáka nebylo, jestiby to hejno písní mezi vámi žilo? 30 Hej, ty písně, zdaž pak nejsou setbou české země, zdaž-li pak z nich nevyrostlo muzikantů plémě? Slavíte-li půlstaleté hudby z mrtvých vstání, spomeňte i na staršího dudáka, vy páni. AnoAno, hoší, nechte všeho posměchu a hněvu; bez dudáka nebyloby dávno v Čechách zpěvu! 31