Div krásy.

Div krásy.
Tři hvězdy slítly s nebes báněbáně, že bylo teskno hledět na ně. Rázem v tu samou sletíc dobu, k osamělému padly hrobu. Koho ten pustý příkrov chová? Tam žena spí – třech mužů vdova. A s každým jednu dceru měla, každá z nich právě odumřela. Ta první ducha vypustilavypustila, když robátko své dokojila. A na druhou smrt zavolala, když otčenášek doříkala. Ta třetí před zrcadlem stála a ještě v rakvi se usmála! Ty dvě, ty mají lehkou cestu, třetí chce ďábel za nevěstu. 50 Do brány pekla čerti jedou a vezou králi pannu bledou. Panně se hrůzou ježí vlasy a král se lekne její krásy. MluvMluv, kdo ti dal to hladké líčko?– Pila jsem vlastní matky mlíčko. A kdo ty oči půjčil tobě?– Můj tatiček je líbal obě. A kdo tou krásou odíl tebe?– Myslím že dobrý pánbůh s nebe. Ďábel se toho slova lekne, že s celou chasou před ní klekne. Odpusť, nemáme k tobě práva, jsi prosta hříchu, budiž zdráva. Jdi, navrať bohu tu svou krásu, a orodůj za naší spásu. Rci mu, že jeho dílo ctíme, že se mu rádi pokoříme. Krása i v pekle divy tvoří!– a od těch dob se peklo boří. 51