III. Vášnivá ty Vilo, vznášej se nade mnou,

Josef Václav Frič

III.
Vášnivá ty Vilo, vznášej se nade mnou,
Vášnivá ty Vilo, vznášej se nade mnou,
dovol mi svou hlavu v klín tvůj svatý vložit, chci tam ducha svého poklady položit, vypěstíš je tam tou dobrotou svou jemnou.
Duchem žhoucí ženo, lásko vtělená – duch můj práhne po tvém obejmutí – vášeň má, tvým duchem šílená, čeká na tvé božské pokynutí! Dlouho mrtva, teď však v život vyvolána vítá vděčnou slzou velitele svého; usmívá se vroucně, mile pěstována rukou někdejšího krotitele svého! Duch jí k srdci vine, horoucně jí líbá a ty souzvučné to vítáš milování, blankyt oka tvého sílá požehnání, a tvůj klín, již blížence kolíbá! – 1853