Soupěvcům.

Josef Václav Frič

Soupěvcům.
Všecko mi odumřelo: bůžky ohlasů poslední píseň mou co mrtvolu outrpně v tuhou rakev uložili; i nastala mi noc těch němých zápasů, a jen ty vzdechy, cizé úkolu po ztraceném se máji roztoužily. A mám je dusit starým nadšením, když zatajená v nich beznádějnost zplála? Ne, ne – tam z dáli zřím tak libě-vábný stín, že loď má s touhou pluje k břehům svým, by jí tam souplavců přivítal družný klín: Dbejte, by v přístav šťastně doplavala! – [1] Vy znáte mnohou píseň v bouři složenou a víte, že se blížím s veslem zlomeným; kdo ale ohněm ploul a mořem ledovým, je rád – třeba se vracel s plachtou strženou: a mnohá píseň pěvci přece milá, třeba si v citův tísni křídla popálila!... [2]