I. Zdlouhavě se kradeš, zákeřnická smrti,

Josef Václav Frič

I.
Zdlouhavě se kradeš, zákeřnická smrti,
Zdlouhavě se kradeš, zákeřnická smrti,
doby poslední mi otravovat žádáš; šípy samoty mně polehounku drtí – chceš, abych se tobě k nohoum vrhnul a mých ideálů zlatý oltář strhnul, abych zapřel sebe a svou sto-u svatou, abych pak před modlou choroby své padnul s berlou znova vzatou, málomysně zchřadnul; bys pak na zkropené rakvi mojí stála a vítězně všem se snahám lidstva smála? Ne tak! do svatyně ňader mých nevnikneš; chrámy věčné pravdy, nepronikneš; dotkneš-li se bran, zahučí búrné zvony, které celé lidstvo v poplach vyvolají – jak se pak tvůj klam a moc tvá ztroskotají! –
85