Přástevnice.

Josef Václav Frič

Přástevnice.
V stínu chladna borka malá chatrč stála; mladá přástevnice před ní sedávala. Zpívala vám písně plné veselosti, ale kdo je zaslech’zaslech’, plakal túžebností. A kdo spatřil její sladké usmívání, tomu tlouklo srdce láskou bez ustání. Kdo jí ale v plamen černých očí zhlednul, ten v náruči smrti zvolna touhou zblednul.– 52 Najednou veselé písně přástevnice utichly a nikdy nezazněly více. A to její sladké jasné usmívání, změnilo se v temné hořké žalování. Ztichla; – vypadlo jí z rukou tenké přáslo, a to černé oko zkalilo se – zhaslo. – Bor mi vypravovalvypravoval, že v tu samou chvíli projel jeho stíny kůň a jezdec bílý. Jezdec na smrt bledý s hrdým běsným okem – a za ním že na sta víl se hnalo skokem. 53