VIII.   Ah, ty šedé, dávné sny!

Julius Skarlandt

VIII.

Ah, ty šedé, dávné sny! Ah, ty šedé, dávné sny!
 Mrtvá byla města, v zelené záři, a bylo v nich smutno. A má duše vcházela, s bojácným výrazem v očích, v očích pijících starou, dumavou krásu. – Tam – bylo vždy pusto. – V temných ulicích nelkala vášeň při svitu rudých lamp. A po náměstích nehlučely davy a ve chrámech neječel falešných proroků pathos. Bloudívaly tam modravé stíny – mrtvých a slavených reků – s orlími zraky, stkvoucími bílými štíty. – A závoje mdle splývaly přes tváře krásek, světic a hříšnic s plavými, zlatými vlasy – – – – – – Tu lilijíliliji chtěl jsem utrhnout, jež kvetla samotna, za zlacenou vysokou mříží zahrady klášterní, kam nevkročil nikdo – když jiskřivý hlas Tvůj mi pravil, že venku na pláních ohnivé máku je moře a prudké slunce tam hoří 12 a vzduch plný je zpěvu a řeky se bouřlivě valí a lesy že čekají s vonným svým mechem – tu šel jsemjsem, mé dítě krásné. – A hle – zde u Tvých schýlen nohou a s čelem na divoké.divoké, žhnoucí Tvé hrudi uprostřed ohnivých květů a duší znovu zas mladou pohádku spřádám Ti o dálných městech... 13
Básně v knize Fragmenty:
  1. I.   Na pláni choré stromy ční,
  2. II.   Marné sny duší mou táhnou –
  3. III.   Dnes je tak podivný večer –
  4. IV.   Ční bílý zámek z háje cypřiší,
  5. V.   Les umlknul – v odlet se dali ptáci.
  6. VI.   U bledé Tvojí mrtvoly
  7. VII.   Má duše, jak Jsi krásná, tklivá v smutku bledém
  8. VIII.   Ah, ty šedé, dávné sny!
  9. IX.   Ty bílý květe, s perlami vonné rosy,
  10. X.   Oh, nechal Jste si vysloviti soustrast,
  11. XI.   Na ten večer rád se pamatuji,
  12. XII.   Kraj zasmušil se v podvečerní chvíli.
  13. XIII.   Tvé oči temně, horečně plály –
  14. XIV.   Do šerého mého kraje
  15. XV.   Tak tiše žít – a nedívat se v zad.
  16. XVI.   Všude je temno – ze všad vane chlad –
  17. XVII.   Ze všeho, co v duši zpívá,
  18. XVIII.   Hvězdy shasly – noc umírá tiše –
  19. XIX.   Já Ti dám poslední květ,
  20. XX.   Zda vzpomínáš na rozkošné ty chvíle –
  21. XXI.   Do vlasů lilji si zatkni
  22. XXII.   Dny jasné, říjnové – předtucho zimy blízká –
  23. XXIII.   Mé noci jasné,
  24. XXIV.   O uplynulých hovořili časech,
  25. XXV.   Má lampa v půlnoc zvolna dohořívá
  26. XXVI.   Znáš modravé oči, jež prosí o smilování,
  27. XXVII.   Hluboké lesy, tajemné lesy,
  28. XXVIII.   Poslední signály umlkly v mlhách –
  29. XXIX.   Vy smáli Jste se mému smutku
  30. XXX.   Nad protější strání
  31. XXXI.   Zapadlá komnata v prokleté ville.
  32. XXXII.   Na samotách zamlklých,
  33. XXXIII.   Noc jasná, modravá – vše stichlo, nic se nepohne.
  34. XXXIV.   Poslední červánky zmizely se střech –
  35. XXXV.   Přepadla mě Tesknota – (chorá žena).
  36. XXXVI.   Oh, neplačte má paní bílá,
  37. XXXVII.   Bázlivý pohled srdce moje leká –
  38. XXXVIII.   Tvůj máj byl plný růží omamných
  39. XXXIX.   Na Tvůj obraz luna svítí,
  40. XL.   Ne, nezpívej mi o své duši
  41. XLI.   A všechno to musilo vyzníti v prázdno...
  42. XLII.   Je všechno k smíchu, mia carissima,
  43. XLIII.   Nad bahny vzpučel Lásky květ,
  44. XLIV.   Dnes divný smutek komtesa má v líci –
  45. XLV.   Divoké, bujné veselí