XIV. Do šerého mého kraje
Julius Skarlandt
Do šerého mého kraje
Básně v knize Fragmenty:
- I. Na pláni choré stromy ční,
- II. Marné sny duší mou táhnou –
- III. Dnes je tak podivný večer –
- IV. Ční bílý zámek z háje cypřiší,
- V. Les umlknul – v odlet se dali ptáci.
- VI. U bledé Tvojí mrtvoly
- VII. Má duše, jak Jsi krásná, tklivá v smutku bledém
- VIII. Ah, ty šedé, dávné sny!
- IX. Ty bílý květe, s perlami vonné rosy,
- X. Oh, nechal Jste si vysloviti soustrast,
- XI. Na ten večer rád se pamatuji,
- XII. Kraj zasmušil se v podvečerní chvíli.
- XIII. Tvé oči temně, horečně plály –
- XIV. Do šerého mého kraje
- XV. Tak tiše žít – a nedívat se v zad.
- XVI. Všude je temno – ze všad vane chlad –
- XVII. Ze všeho, co v duši zpívá,
- XVIII. Hvězdy shasly – noc umírá tiše –
- XIX. Já Ti dám poslední květ,
- XX. Zda vzpomínáš na rozkošné ty chvíle –
- XXI. Do vlasů lilji si zatkni
- XXII. Dny jasné, říjnové – předtucho zimy blízká –
- XXIII. Mé noci jasné,
- XXIV. O uplynulých hovořili časech,
- XXV. Má lampa v půlnoc zvolna dohořívá
- XXVI. Znáš modravé oči, jež prosí o smilování,
- XXVII. Hluboké lesy, tajemné lesy,
- XXVIII. Poslední signály umlkly v mlhách –
- XXIX. Vy smáli Jste se mému smutku
- XXX. Nad protější strání
- XXXI. Zapadlá komnata v prokleté ville.
- XXXII. Na samotách zamlklých,
- XXXIII. Noc jasná, modravá – vše stichlo, nic se nepohne.
- XXXIV. Poslední červánky zmizely se střech –
- XXXV. Přepadla mě Tesknota – (chorá žena).
- XXXVI. Oh, neplačte má paní bílá,
- XXXVII. Bázlivý pohled srdce moje leká –
- XXXVIII. Tvůj máj byl plný růží omamných
- XXXIX. Na Tvůj obraz luna svítí,
- XL. Ne, nezpívej mi o své duši
- XLI. A všechno to musilo vyzníti v prázdno...
- XLII. Je všechno k smíchu, mia carissima,
- XLIII. Nad bahny vzpučel Lásky květ,
- XLIV. Dnes divný smutek komtesa má v líci –
- XLV. Divoké, bujné veselí