Láska anjelova.

Láska anjelova.
Tam na lůžku bledý jinoch Dokonává – vedle lůžka Krásná klečí děva – její Tmavé vlasy rozpuštěny, Z jejích očí tekou proudy Skvělých slz – divoké, hrozné Ryky vydává ze sebe – Těžké loučení na dobu! Těžší loučení na věky!! U hlavy jinocha stojí Jeho anjel-strážce, lítost Má s náramným hořem děvy – Chtělby ji zprostiti žalu, Zadržeti jinochovu Duši v těle, ale není 83 Jemu dána moc navrátit ŽivotuŽivotu, co má umříti. Jinoch tiše hasne, jako Hvězda na večerním nebi – Jako zlomená lilie Děva se přes něho kloní, Její bědování nemá Konce. – Jat anjel litostí Sám se vtají v opuštěnou Mrtvolu. – I počne opět Krev se valiti žilami, Opět srdce bíti: Anjel proměněn v člověka! Pozdvihne se z lože – děva Obejme ho jásající, Líbá rtoma planoucíma. V jeho srdci ha! se budí Cit jemu neznámý potud, 84 Cit to milosti toužebné, Cit ten člověka blažící, Nad nějž tvor sladšího nezná. Jak ústrojí zastavené, Když v ně cizá ruka sáhne, Z nova počne jíti, ale Jenom na čas krátký, Zastaví se opět nástroj – – Též i v těle jinochově Znova obživeném Staviti se krev počíná, Srdce mdleji bije – Oko hasne – cítí Anjel smrtný mráz. – Lidské lásky poznav rozkoš Bezejmennou chystat musí K loučení se s cizým tělem, Čeká jej tam věčnost pustá – 85 Slasti prázdná – hrozná – – Počne jeho bědování, Osud závidí jinochu, Jemuž nezůstala strastná Paměť – an jej vítá hrob!! – Lampa hasne, děva pláče – Anjel mrtvolu opouští! 86