Rajská růže.

Vincenc Furch

Rajská růže.
Rudá růže v rajském stála sadě; Vezdy květouc nikdy neodkvětla, Vezdy v plné stála jarní vnadě, Nebo nikdy slunečního světla Neubývalo tam na věčnosti, Aniž staroba jí mízu hnětla. Růže, účastna dokonalosti, Květla tisícerá dlouhá léta V říši neproměnitedlnosti. Věčnost co moře okolo květa Tekla – neplynnými však vlnami, Tou vlastností časného jen světa; Aniž chladnými vánek křídlami Rajských květů zápach nesl dále; Růže sama se svými touhami 70 Stála – byla kvítko dokonálé, Musela však věčně darmo nýti, V samém ráji žádat neustále. Dokonalost neblažila kvítí, Co mu bylo po dokonalosti? Nechtělo jen kvésti, chtělo žíti, Chtělo jako zemské kvítko rosti, Radovati se a též zahynout, A se z jara ku nové radosti K novému životu zas vyvinout: Neb smrt není hrozná, zoufat dává, Věčné žití když nemožná minout, Aniže bláho nepozůstává V dráhné době, často okamžení Náhradu za dlouhý žel podává. Slitovav se mocnému toužení Anjelu kázal, sluhovi svému, Pán růžiny touhy vyplnění. 71 Odňav tento ji sadu rajskému A přesadiv do pozemské půdy, Oddal smrti losu časnému, Z jara ji vidíme kvésti tudy, A se radovati, a zas hynout, K novému se však životu z hrudy, K nové radosti z nova vyvinout. – – My zdali nejsme kvítí růžové, Podrobené zemskému počasí? Nový den chystá rozkoše nové, Jaro, léto mine, podzim chladný Vniterný oheň růžin uhasí, Z nás se však s jarem nevrátí žádný – Kam našeho zápach vane květu? Zdali s květem hynul kvítek ladný? Zdali mu svítí na jiném světu Slunko jasné – kdo povědít umí? Los však ať kterýkoliv nás čeká, 72 Nova jara sny ať padnou v rumy – Samé zkázy duše se neleká; Jedno člověk jenom tajně cítí: Že by zde nechtěl na věky dlíti. 73
Básně v knize Básně 1:
  1. [Věnování]
  2. I. Země česká, krásná země,
  3. II. Zelený strom plný květů
  4. III. Tak jest člověk – cíl nějaký
  5. IV. Cíl se hlukem nedosáhne –
  6. V. Lilie po břehu zírá
  7. VI. Všude kam se okem hodí,
  8. VII. Hnedky uvidíš své divy,
  9. VIII. Růže Vesnou pěstovaná
  10. IX. Ovšem růže sladce dyše,
  11. X. Na altáně stála; hvězdy
  12. XI. Měsíc vůkol stříbrné hází níti,
  13. XII. Vichr bouří – žluté hrají
  14. XIII. Dávných snů viděl sem státi
  15. XIV. Máj byl – na zahradě stojí
  16. XV. Uhostiv se jako v dílně
  17. XVI. Žalnosladké vanou dumy,
  18. XVII. Jako nevěstu milostnou
  19. XVIII. Jsou v životě okamžení,
  20. XIX. Tři anjelé-strážci mají
  21. XX. Vystupuje a zachází
  22. XXI. Zahradník, by k jeho stromku
  23. XXII. U potoka růže stála,
  24. XXIII. Život tichý vždy nehoví,
  25. XXIV. Jak mile zima nastane,
  26. XXV. Ovšem z jara v šperk nádherný
  27. XXVI. Sladkým opojený citem
  28. XXVII. Kdybych rukama dosáhl
  29. XXVIII. Když sem v tvé modré oči hleděl,
  30. XXIX. Strážný anjel můj mne k tobě
  31. XXX. Mnohýt’ arci hrdě pěje
  32. XXXI. K čemu láska tajená?
  33. XXXII. Vida poupata růžové
  34. XXXIII. V bílá ňádra Víle klesla
  35. XXXIV. Kdoby tajil, že jsi krásná?
  36. XXXV. Vítej, jarní bílá růže!
  37. XXXVI. Když mrazivý dech na podzim
  38. XXXVII. Bledý měsíc vystupuje,
  39. XXXVIII. Dej pozor, nechceš slyšet, děvo milá?
  40. XXXIX. Trávu neuslyšíš růsti –
  41. XL. Růže, ne planá, barvy prázdná,
  42. XLI. Štíhlé jiřinky v zahradě
  43. XLII. Mine den – už se odívá růže,
  44. XLIV. Chodě na břehu Dunaje
  45. Slavský zpěv.
  46. Davoria.*)
  47. Píseň Moravanů.
  48. Žel Slováka.
  49. Pod lípou.
  50. V dálku.
  51. Nepovím.
  52. Na Emmu.
  53. Vojín a jeho dcera.
  54. Hodiny.
  55. Hovor růží.
  56. Rajská růže.
  57. Poslední pomazání.
  58. Smrtící rána.
  59. Přetržené mlčení.
  60. Pochybovi.
  61. Cena člověkova.
  62. Stará žena.
  63. Láska anjelova.
  64. Jinoch a Ozvěna.
  65. Nevěsta.