Kázaní Polské, v Paříži dne 29. Listopadu 1849.

Vincenc Furch

Slavnost výroční se slaví V chrámě de l’assumption, Polskou emigrací volá Do kostela zvučný zvon. Ejhle Poláci se hrnou K službám Božím v cizině Nesmějí se k Hospodinu Modlit v drahé otčině. Bloudějí širým světem Roků osm a dvacet Otevřen jen krom ojczyzny Veškeren jim velký svět; Avšak po šírém co světě, Když je domov zavřený Co je všeostatní země, Když je ráj, ach, ztracený? – Mše se četla na památku Velikého povstání, Na kazatelnu pak vstoupil Kněz a začal kázání: Patres nostri peccaverunt, Naši otci hřešili, Nesvornostívlastní vinou Samostatnost ztratili. Nadějná noc nastala pak, Bratří, ve Varšavě nám Zdálo se, že vystavíme Nový Polské Slávy chrám; Krvavě se nad Varšavou Ranní záře zdvihala Před námi se dávná Polska V krvozáři míhala. My jsme šťastně bojovali Pro ojczyznu posvátnou, Bílý orel vedl k boji Polskou mládež udatnou; Darmo však jsme krev svou lili, Marna byla udatnost Poznovu nás pokořila Staropolská nesvornost. Slze krvavé bych plakal Nad ojczyzny osudem Ni svých synů kosti nesmí V lůno pojmout Polská zem; Její synivyhostěnci Po světě pouť konají Kamby hlavu položili Místa v světě nemají! – Slze krvavé bych plakal Nad osudem Poláků, Neohrožených a statných, Světoznámých vojáků Zbraň jest na toulavé pouti Jejich družka jediná Jejich touhajejich zdání Daleká jest otčina. K Polákům zvuk zbraně mluví Sladkým hlasem těšícím Zbraně blesk je Polákovi Světlem v noci svítícím; Avšak zbraň ho posaváde K vlastní zkáze vedla jen Nad nocí ach Polskou posud Nejeví se spásy den! – Poznovu jste k boji vstali V ruce s mečem plamenným, Maďarům jste pomáhali Proti vlastním bratrům svým, Proti volnosti Slovanské V Uhersku jste brojili Bratrovraždumatkovraždu V Uhersku jste strojili. Jako Kain z Uherska Polák Odbírá se v dálinu Myslil, bratrskou že krví Vykoupí svou otčinu; Avšak bratra Bůh zachránil, Polák ale kletbou hnán Světem bloudí bez domovu Krváceje z tisíc ran!“ – – Vysoko na kazatelně Jako prorok nadšený Ejhle stojí Kajzevič kněz Duchem Slávy zbuzený, Aby národu Polskému Hříšné skutky vytýkal, Aby jejich pyšné srdce K matko-, bratrolásce zval. – Na začátku pozorlivě Poláci naň hlídali, Ale jakoby se pod ním Vlny mořské hýbali Jako s nebeské když výše Hromu hlas se rozlíhá Moře šumem odpovídá, K nebesům se pozdvíhá – – Tak se nenadále budí V chrámu Páně hluk a šum A slyš! major Borski nahlas Volá: „Sláva Maďarům!“ A Poláci opouštějí S bouřným hlukem Boží dům, Volajíce: „Sláva, Sláva Polákům a Maďarům!“ –

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

v básni jsme nalezli 3 místa, v básni jsou označena takto
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

polák, polský, maďar, maďarský, uhersko, srb, uherský, varšava, rus, polsko

7. báseň z celkových 288

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Trębowla. ( Ceyp z)
  2. Dumka. (Vincenc Furch)
  3. Mnohý spolek, jenžto beze práva (František Sušil)
  4. ČESKÁ LEGIE. (Antonín Klášterský)
  5. XXXIII. Z krásných choti úst se znáti učí (František Jaroslav Kamenický)
  6. PROSBA K UKŘIŽOVANÉMU. (František Kyselý)
  7. Poláci pod Napoleonem. (Vincenc Furch)
  8. Památka. (Vincenc Furch)
  9. 601. Před tou Špinkou hned jest v neumělém (Jan Kollár)
  10. V. Misie. (Ervín Špindler)