Vadnou moje bílé květy – všechno s nimi pro mne vadne,

Jiřík Luděk Moravský

Vadnou moje bílé květy – všechno s nimi pro mne vadne, a pro jejich uzdravení neznám v světě rosy žádné. Klamával jsem sama sebe, když jsem tušil, co se dálo: ale srdce míti chtělo, proto věřit nepřestalo. Tak jsem opil svoji hlavu, dal se cestou stokrát kletou uzavřený před myšlénkou, že mé květy nedokvetou. Tak jsem se dal cestou klamů – ach, jak šlo se po ní lehce! – až konečně musí přece srdce znát, v co věřit nechce, a co dřív jsem tušit nechtěl, nahlas musím v duši říci, když jsem přistih' svoje květy plakající při měsíci, že mi všechny – všechny svadnou, že mi všechno s nimi svadne: vždyť i já, jenž tolik doufal, neznám pro ně rosy žádné.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

jaro, vzpomínka, mládí, květ, vesna, kvést, zkvétat, jarní, rozkvést, jeseň

529. báseň z celkových 680

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. ALEJ. (Stanislav Mráz)
  2. 26. (V podzim života.) (Josef Kuchař)
  3. XVI. Sedím v besídce, (Adolf Heyduk)
  4. CO BÝVALO, NENÍ. (Josef Václav Sládek)
  5. CO BÝVALO, NENÍ. (Josef Václav Sládek)
  6. X. Jako poutník šel jsem světem, (Jaroslav Vrchlický)
  7. PÍSEŇ. (Karel Babánek)
  8. UTIŠENÍ. (Adolf Brabec)
  9. Na cestu. (Alois Škampa)
  10. VEČERNÍ NÁLADA. (Josef Merhaut)